Sociál

Zrušme oponentské řízení, vyzývá Sedláček ekonomy

Na začátku akademického roku má už zase naspěch. Kromě práce v NERVu připravuje anglické vydání svého bestselleru a sylabus kursu dějin ekonomických teorií. O tom, ale i o stále nezhojené jizvě neobhájené doktorské práce v rozhovoru s Tomášem Sedláčkem.

Po roce se vrací NERV jako poradní orgán vlády. V čem se bude jeho koncepce lišit?
Na rozdíl od minulého NERVu není imperativem hasit dopady finanční krize, to znamená přicházet s protikrizovými opatřeními, ale je to spíš dlouhodobá práce na reformách, které byly dlouhé roky odkládány a nyní je jakási vůle je zrealizovat.

Plánujete stejně jako minulý rok nabídnout některým studentům z IES asistovat členům NERVu?
Zcela určitě. Já se snažím vžít do takové role kantora, kterou je nejenom přednášet a zkoušet své studenty, ale dávat jim také prostor pro vlastní kreativitu. Nutit je třeba k psaní článků, zapojit je do veřejné debaty, tedy aby nějakým způsobem vyvíjeli svoje myšlení. Další role lektora je zapojovat své studenty do projektů, které sám dělá – a k tomu je tady skvělá příležitost. Já je navíc beru i na konference nebo je za sebe posílám do médií. Tak jak to bylo v minulosti u profesorů zvykem, že si vybrali několik studentů a učili je všechno, co uměli. Já jsem naštěstí takové kantory ve svém životě měl a teď se to snažím oplácet.

Další letošní novinkou je obnovení předmětu Dějin ekonomických teorií, což je i tvoje práce. Jak ten kurs bude vypadat v porovnání s tím, jak jej přednášel profesor Sojka?
My chceme hodně vycházet z toho kurikula, které používal už pan profesor Sojka. Chceme používat i jeho učebnici, na kterou se studenti už brzy můžou těšit. Ten rozdíl bude pochopitelně v tom, že to nebude učit pan profesor Sojka, který opravdu byl doyen dějin ekonomického myšlení, a my mu saháme někam po kolena. Především chceme dotáhnout toho, aby si studenti látku četli doma, jako je obvyklé na západě. Ve třídě se má už jenom diskutovat. Předčítat skripta jak je u nás běžné, je od dob vynálezu knihtisku zbytečné. Pak z toho chceme udělat aktuální předmět, třeba nahlížet na dnešní problémy z hlediska ne jednoho modelu, který teď převládnul, ale z hlediska mnoha přístupů a mnoha historických škol. Ten předmět jsme si navíc museli doslova vydupat ze země, což mi připadá zvláštní. Na většině fakult je to naopak, že vás žádají, abyste něco podobného učili. U nás u tohoto předmětu došlo prakticky k jeho marginalizaci.

Říkáš, že je význam tohoto předmětu na IES málo doceněn. Proč je historie podle tebe tak důležitá?
Musíme si uvědomit, že každý obor, který neví nic o svých dějinách, je vlastně slepý. Také ve srovnání třeba s filozofií, se u ní na začátku přednášejí dějiny. A tam se studentům představí mnoho škol a hlavně se jim od začátku vysvětluje, že nic takového jako jedna absolutní škola, která má pravdu, neexistuje. Student si potom vybere, jestli chce být patočkovec, nebo husserlovec, nebo něco jiného. Stejné je to i v sociologii.

Přijde mi jako veliký paradox, že zrovna ekonomie, která je ze všech společenskovědních oborů postavena nejsilněji na svobodné volbě jednotlivce, nedá studentům možnost vybrat si svoji školu, ale tři roky je tam učíme pouze matematický mainstream.
A až potom co je daný neofit dostatečně usazen, tak je seznamujeme i s alternativami, vlastně takovým apokryfním učením. Přitom cokoli, co je kritické k mainstreamu, je to považováno za herezi. To si myslím, že je špatně. My v České republice už jedno vynikající matematicko-ekonomické učiliště, které je na světové úrovni, máme. Je jím CERGE. Nedělejme z IES druhé CERGE, je to zbytečné, nemá to smysl a nemáme na to. FSV byla vždycky vzácné tím, že jsme tam učili dějiny, etiku a i jiné věci a připravovali jsme lidi do hospodářské politiky. Měli jsme jasnou roli.

Loni byl velký poprask, kvůli tvé neúspěšné malé obhajobě doktorské práce. Jak se k tomu stavíš dnes?
Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem naštvanější. Tenkrát jsem se snažil tvářit se jakoby klidně a brát to sportovně. Rok se s rokem sešel a dodneška jsem to nepochopil. Dodneška prostě považuju rozhodnutí oborové rady za prostě a jednoduše nekvalifikované. Nechápu jak je možné, a slyšel jsem, že se to u nás začíná dít docela pravidelně, že člověk, který rozhoduje u bakalářských nebo magisterských státnic – že když například oponent navrhuje dvojku, školitel jedničku – tak dá trojku. Pokud u nás máme takové lidi, kteří prolistováním práce dokážou tuto komentovat kvalifikovaněji než jím přizvaní odborníci, tak to pak zrušme oponentské řízení. Já jsem celkem v pohodě, protože mi tu knížku, tak jak vyšla tady v České republice, vzal Oxford University Press. A vyhodit studenta, to se opravdu dá udělat jenom na základě práce, která je podprůměrná. A ta moje práce, jak je vidět, prostě jednoznačně podprůměrná nebyla. Tečka.

Poslední otázkou se vrátím ke směřování IES. Profesor Mejstřík ve funkci ředitele po 17 letech definitivně skončí. Kam by měli ekonomové podle tebe dál směřovat?
Přál bych si, aby na naší fakultě studenti psali víc článků do Hospodářských novin nebo jiných periodik. Aby se stali aktivními participanty současného dění, a aby třeba i vzniklo něco jako česká ekonomická škola. To je můj sen, abychom jako česká škola také zanechali jakýsi originální, nový, drzý, původní, zajímavý a užitečný pohled na ekonomiku. Abychom jenom nepřebírali modely, ale abychom také kriticky dokázali přidat něco svého. Myslím si, že ta fakulta na to má každopádně určitý náběh, který bych byl nerad, kdyby ztratila.

Václav Vislous