Kristina Koldinská je docentkou na katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. Kromě základních kurzů přednáší o rovném zacházení a otázkách sociálního zabezpečení v Evropské unii. Ve své habilitační práci se zabývala materiální rovností mužů a žen v sociálním právu.
Jak byste popsala svou pracovní dráhu?
Ve své kariéře jsem zůstala od začátku věrná akademii. Vystudovala jsem Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde jsem absolvovala i doktorské studium a později jsem se habilitovala. I když se tedy věnuji teoretické práci, neznamená to, že práce, kterou dělám, je někde úplně jinde, než praxe. Baví mě učit i psát a celkově být tady na akademické půdě. Po praxi jsem nikdy úplně netoužila tak, že bych se musela třeba vrhat do advokacie. Zároveň si osobně myslím, že když je člověk v akademii, je fajn, aby tam byl naplno. Ty praktické poznatky si člověk může získat i jinak, ale to je můj osobní názor.
I když se tedy věnuji teoretické práci, neznamená to, že práce, kterou dělám, je někde úplně jinde, než praxe.
O čem jste psala dizertaci, čím se zabýváte v akademii?
Já se zabývám ledasčím, ale mým hlavním předmětem zkoumání je rovné zacházení. Rovné zacházení, a to především s muži a ženami, se snažím mít víc na paměti i v publikační činnosti. Nezaměřuji se ale pouze na otázku pohlaví, aktuálně přednáším i o rovném zacházení bez ohledu na sexuální orientaci a rasu. Mým dalším předmětem zájmu je koordinace sociálního zabezpečení, což je velké evropské téma. V neposlední řadě mě zajímá otázka sociálních služeb, pomoci v hmotné nouzi a sociální pomoc jako taková. Teď zrovna končíme projekt na sociální integraci cizinců. Minulý rok jsem dělala něco kolem zákona o zaměstnanosti, těch otázek, co člověk zkoumá, musí zkoumat nebo i chce zkoumat, je docela hodně.
Diplomovou práci jsem psala na sociální zabezpečení pro romské rodiny, dizertaci pak na sociální pomoc a její koncepci a další vývoj. V habilitaci jsem se věnovala rovnému zacházení s muži a ženami v sociálním právu z pohledu tzv. materiální rovnosti.
Akademie je volná myšlenkově a třeba naše fakulta je zrovna volná, i co se týče i pracovního režimu.
Co vám ve vaší akademické dráze dělá největší radost?
Největší radost mi vždycky udělá, když se mi vrátí na další semestr ti nejchytřejší studenti z toho semináře.
Co vnímáte jako výhody a příp. nevýhody práce v akademickém prostředí?
Obrovskou výhodou je to, že jste na akademické půdě a tudíž máte do značné míry velkou volnost v tom, jak si budete výuku tvořit. Takže je to velmi kreativní práce, která vás nesvazuje k úředničině. Tím neříkám, že tady není administrativa, ale naštěstí to není největší náplní mojí práce. Akademie je volná myšlenkově a třeba naše fakulta je zrovna volná, i co se týče i pracovního režimu. Nicméně obrácenou stranou téhle mince je, že nikdy nemáte hotovo. To vnímám jako hlavní nevýhodu. Další nevýhodou je existence zkouškového období, protože dost nerada zkouším.
Pokud bych se vrátila k výhodám, tak mě na téhle práci strašně přitahuje, a asi mě nepřestane přitahovat, kontakt s mladými lidmi. Díky tomu, že učím právo sociálního zabezpečení a pracovní právo, mám možnost slyšet, co si studenti myslí o některých aktuálních a důležitých otázkách, Máte možnost a zároveň je vaší odpovědností osobnost studentů dotvářet, i když je samozřejmě už nevychováváte. Mě třeba moc mrzí, že na naší fakultě neučíme etiku, myslím, že by to spoustě studentů prospělo a nám všem asi taky. Každopádně když člověk chce, tak si pár těch etických otázek do výuky vpraví a může spolu se studenty utvářet tuhle společnost. To je na práci akademičky moc krásné.
Mě třeba moc mrzí, že na naší fakultě neučíme etiku, myslím, že by to spoustě studentů prospělo a nám všem asi taky.
Jak hodnotíte možnost skloubit akademickou kariéru s rodinou a dalšími sférami života (prací mimo akademii, soukromým životem)?
To jsou dvě strany téže mince. Na jednu stranu to vypadá, že tady v uvozovkách nemusíme být, protože samozřejmě nemáme žádné píchačky. Ale ono to nejde tady nebýt, nejde nepracovat, takže si myslím, že když člověk dělá tu práci zodpovědně a dobře, nebo se o to aspoň snaží, tak se to kloubí s tím soukromým a rodinným životem úplně stejně jako každé jiné povolání. Jak jsem již říkala, na fakultě fakticky nikdy neskončíte, pořád vás ženou nějaké termíny a do toho musíte učit a psát. V poslední době roste tlak, aby člověk publikoval a měl impact faktory, což je v právu velmi těžké. Celkově je to docela náročná práce, která mě osobně moc těší.
Máte nějaké doporučení pro uchazečky o doktorské studium, příp. pro studentky, které v současné době o doktorátu neuvažují?
To asi nejde úplně doporučit, ale řekla bych, že příklady táhnou. Když tady budete potkávat čím dál víc nadšených pedagogů, kteří to dělají rádi, a přijde jim to fajn, tak možná vám jako studentům pak taky přijde, že ta akademie není úplně nezajímavá. Vyzdvihla bych to, co jsem říkala na začátku, a to možnost volby rozhodnout se, jakým tématům se budete věnovat. V této profesi je velká svoboda, nikdo vás nebrzdí v intelektuálním rozletu a to mnoho právnických profesí neumožňuje. Akademik může přemýšlet dál, tvořit nové horizonty, a za to to rozhodnutí pro akademii docela stojí. Ale to záleží na směrování každého, třeba podle toho, proč šel zrovna na právnickou fakultu.