Ilona Bažantová je pověřenou vedoucí katedry národního hospodářství. Nejdříve vystudovala ekonomii na Filozofické fakultě a poté právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Za svou dizertační práci o počátcích českého ekonomického myšlení obdržela Bolzanovu cenu UK. Vedle svého působení na právnické fakultě přednáší na NHF VŠE a zasedá v redakčních radách mnoha odborných časopisů, za všechny např. v titulech Obchodní právo nebo Strategic management.
Jak byste popsala svou pracovní dráhu?
Studovala jsem ekonomii a vždycky mě zajímaly historicko-právní souvislosti. Ekonomii jsem skončila v roce 1989 a hned v roce 1990 přišla kamarádka s tím, že teď už můžeme jít na práva. Do té doby byly přijímací zkoušky z ruštiny a politiky. Takže jsem začala studovat práva a k tomu jsem si dělala Ph.D., které se tehdy jmenovalo CSc. Zároveň jsem pracovala v nakladatelství, které vydávalo právnickou literaturu, abych se uživila. Studium na Právnické fakultě spojilo všechno, co mám ráda, to znamená něco z ekonomie, něco z historie a něco z práva. V roce 1993 jsem obhájila titul Ph.D. z ekonomie a rok poté jsem nastoupila na Právnickou fakultu jako odborná asistentka a začala jsem učit v základním kurzu teorii národního hospodářství. Navíc mě JUDr. Kvasničková přibrala do svého povinně volitelného předmětu, kde jsem učila dějiny ekonomie v Čechách, a postupně jsem od paní doktorky Kvasničkové přebrala i výuku části světových dějin ekonomie. Ekonomické dějiny jsou občas chápány jako „narodil se, žil, byl, napsal“, ale ve skutečnosti dějiny předmětu znamenají, že pohledem do historie řešíme ekonomické problémy, které máme teď. Zaměřovat se jen na to, co je teď, je velmi úzkoprsé. Byly jiné modely, jiná řešení, různé teoretické školy, a my zkoumáme, zda jim to fungovalo nebo nefungovalo a co by šlo převzít nebo čím se inspirovat. Spolupracovala jsem před lety na FSV UK na dvou grantech zaměřených právě na ekonomické myšlení a později, v roce 2004, jsem udělala docenturu na Fakultě sociálních věd UK.
O čem jste psala habilitační práci, čím se zabýváte v akademii?
Habilitační práci jsem psala o družstevních koncepcích, které tady byly. Snažila jsem se kouknout do historie na takzvané svépomocné aktivity včetně finančních sdružení a názorů na ně. Někdo je chápe jako doplněk normální tržní ekonomiky, někdo s nimi spojoval změnu společenského režimu. V téhle linii se snažím pokračovat dál, zabývala jsem se kupříkladu fenoménem hospodářské krize v českých zemích. Rozebírala jsem návrhy, které se souhrnně označují jako keynesiánské. Nyní začínám rozebírat různé teoretické ekonomické názory na hospodářskou soutěž. Je to multidisciplinární výzkum, protože skoro všichni sice byli právníci, zasahovali do tvorby legislativy, ale museli své návrhy podložit ekonomickým zdůvodněním.
Mám radost, že se mi podařilo někoho takhle ulapit a přemluvit k vědecké dráze. Těší mě také práce se studenty na diplomkách, třeba konzultace s někým, kdo má k dané věci třeba i načteno víc než vy a ví i ty nejmenší podrobnosti.
Jak byste popsala práci v akademii? Co vnímáte jako výhody a příp. nevýhody práce v akademickém prostředí?
Většinou je to potěšení, právě proto, že si tam vždycky najdete něco, co vás baví, byť je to jen povinně volitelný předmět. Někdo rád učí, někdo rád sedí v knihovně nebo archivu a píše, já dělám ráda obojí. Krásné je, když se objeví šikovný diplomant. Po roce 1989 máme konečně na katedře prvního doktoranda, který sice formálně spadá pod teorii práva, ale já jsem jeho školitelka. Mám radost, že se mi podařilo někoho takhle ulapit a přemluvit k vědecké dráze. Těší mě také práce se studenty na diplomkách, třeba konzultace s někým, kdo má k dané věci třeba i načteno víc než vy a ví i ty nejmenší podrobnosti. Tady na fakultě jsou moc šikovní lidé. Ono se to nezdá, protože většina se snaží v advokátkách, ale jsou tu. Na akademické dráze shledávám hodně pozitiv, dělám to, co mě baví, můžu si psát články, knížky, učím. Také mám akademickou svobodu, nemusím se bát říci vlastní názor, například na intervence ČNB. Zároveň se člověk setkává s velmi kultivovanými lidmi. Záporem akademické kariéry je finanční ohodnocení. Ale já jsem si tuhle dráhu vybrala dobrovolně, mohla jsem jít do jiných právnických profesí. Dalším záporem je to, že je to práce nevděčná. Studenti odejdou a s novými studenty musíte začínat od nuly. Jsou ročníky, kde jsou nadšeni z ekonomické analýzy práva, jiní by raději psychologii. Na to se snažíme reagovat a zavádíme nový volitelný předmět behaviorální ekonomie.
. . . na dovolené ve Skotsku jsem všude sháněla skotské bankovky, abych je mohla ukazovat na přednáškách jako demonstraci emisních privilegií.
Jak hodnotíte možnost skloubit akademickou kariéru s rodinou a dalšími sférami života (prací mimo akademii, soukromým životem)?
To je možná to negativum. Když jsem na dovolené, táhnu si tam knihy, a například na dovolené ve Skotsku jsem všude sháněla skotské bankovky, abych je mohla ukazovat na přednáškách jako demonstraci emisních privilegií. V každém případě akademická dráha není práce na osm hodin denně. V poslední době se po nás čím dál víc chce, abychom se věnovali vědě. Jenže k tomu potřebujete tak na týden vypnout mobil, nekoukat se na email, nehledět na zprávy. Na to je čas spíš o prázdninách. Mě to baví, takže nad tím tak neskuhrám. Na druhou stranu chápu, že pro ty, co mají malé děti, je obtížné psát po večerech. V manželství, kde jsou dva pracující, je to dost obtížné a častěji je to žena, kdo se podřídí.
Doktorand by měl být ten, kdo chce učit a bavilo by ho to.
Máte nějaké doporučení pro uchazečky o doktorské studium, příp. pro studentky, které v současné době o doktorátu neuvažují?
Doktorand by měl být ten, kdo chce učit a bavilo by ho to. Třeba si někdo říká, že teď není ten správný čas, že musí jít do advokacie, aby splatil hypotéku a zajistil rodinu, a potom jednou by rád učil. Ale v akademické sféře to bez Ph.D. nejde, ať už kvůli akreditacím nebo kvůli prohloubení vzdělání. Věnovat se Ph.D. studiu, když víte, že vás nebaví učit, je ztráta času, daleko lepší jsou specializační profesní kurzy, LL.M., tam to má cenu udělat si něco k profesnímu životu. Doktorandské studium je o studiu, psaní článků a dizertační práci. Ta musí být natolik dobrá, aby se mohla stát základem habilitace. Asi bych doporučila udělat si Ph.D. v rámci těch zhruba tří let, nezatěžovat se něčím jiným, a mateřství nechat těsně po skončení doktorského studia. Když se kombinuje dohromady rodina a doktorské studium, tak se neužije ani dítě, ani věda. Já jsem měla rodinu trochu později, až po Ph.D., ale kamarádky to udělaly přesně takhle a nemohly si to vynachválit. Nicméně člověk plánuje, život mění.
Asi bych doporučila udělat si Ph.D. v rámci těch zhruba tří let, nezatěžovat se něčím jiným, a mateřství nechat těsně po skončení doktorského studia.