Říká se, že poté co se Dwight Eisenhower, tehdy ještě budoucí prezident USA, stal prezidentem Kolumbijské Univerzity, sešel se s vedoucími akademiky. Svůj projev začal slovy: „I want all you employees of Columbia to know…“, avšak než dokončil myšlenku, byl přerušen jedním z akademiků. „Excuse me Mr. President. We are not employees of Columbia University. We are Columbia University. You, sir, are an employee of Columbia University.“ Ačkoli situace byla trochu komplikovanější, poukazuje věrně na jeden důležitý fakt. Totiž, že univerzitu netvoří nic jiného, než její akademická obec neboli universitas magistrorum et scholarium, tedy sdružení učitelů a studentů. Učitelé a studenti pražské univerzity tak nejsou jen pod Univerzitou Karlovou, oni jsou Univerzita Karlova. Bohužel se zdá, že univerzitní rektorát tento pohled nesdílí.

12. března tohoto roku se konala událost „FEMINISMUS ŽIJE! Karnevalem proti fašismu“ pořádaná, tehdy ještě, Feministickou společností Univerzity Karlovy. Na této akci se objevil, mimo jiné, nevhodný transparent, který vedl Univerzitu k tomu, že se oficiálně distancovala od této společnosti, která nesla v názvu její jméno. Společnost se sice za transparent omluvila a přiznala pochybení, přesto však byla Univerzitou vyzvána, aby neprodleně přestala používat jméno Univerzity Karlovy v jakékoli souvislosti s jejich společností. Tyto stručně vylíčené skutečnosti vedly k tomu, že dnes již neexistuje Feministická společnost Univerzity Karlovy, avšak pouze Feministická společnost. Domnívám se však, že to je nejenom škoda, ale rovněž velmi špatný signál od Univerzity směrem k jejím studentům a vyučujícím.

Je důležité zmínit, že ona společnost je tvořena výhradně studujícími, vyučujícími a absolventy Univerzity Karlovy. Z právního hlediska ji to samozřejmě neopravňuje zaštiťovat se jinou právnickou osobou, v tomto případě univerzitou, bez jejího výslovného souhlasu. Avšak z hlediska výše řečeného se domnívám, že rozhodně ano. Feministická společnost Univerzity Karlovy totiž skutečně je tvořena Univerzitou, neboť je tvořena její akademickou obcí a absolventy. Bohužel se zdá, že rektorát Univerzity si myslí, že pouze oni jsou Univerzita Karlova a že na jejich přízni záleží to, kdo bude moci rovněž být její součástí a kdo již ne. Dokud se tedy nedopustíte něčeho kontroverzní, popřípadě nějaké chyby, můžete směle reprezentovat „dobré jméno Univerzity Karlovy v Praze“ a Univerzita se k Vám bude ráda hlásit. Jakmile však získá rektorát, popřípadě rektor sám, dojem, že Vaše počínání již není hodno Univerzitní přízně, bude Vám jednoznačně sděleno, že součástí Univerzity nejste.

Dle rektora vrhá ono pochybení na Univerzitu „velmi nepříznivé světlo“, je tomu ale skutečně tak? Pokud někdo udělá chybu, kterou přizná a omluví se za ni - ideálně se z ní i do budoucna poučí - nejedná se dle mého o „nepříznivé světlo“. Univerzita by v danou chvíli měla spíše vysvětlit, že takové pochybení, pokud je uznané, není žádným smrtelným hříchem a je zbytečné, aby přehlušilo původní smysl celé akce. Bohužel místo jakéhokoli vystoupení v podobném duchu, Univerzita v zásadě řekla: „S nimi my nemáme nic společného“.

V mých očích tak vrhlo špatné světlo na Univerzitu spíše její vedení. Vyslalo totiž studentům a vyučujícím signál, že nejsou součástí této univerzity a nesmí to tedy ani dávat najevo. Pokud tak učiní, mohou se připravit na to, že Univerzita bude situaci řešit „mimo jiné i trestním oznámením“. Doufám, že součástí takového trestního oznámení by byla rovněž věta říkající že: „studenti, vyučující a absolventi Univerzity Karlovy v Praze se bez povolení vydávali za součást Univerzity Karlovy v Praze.“

1 komentář

  1. […] Na kauze jim vadí řada věcí. Třeba fakt, že vedení neocenilo omluvu, kterou FEM hned vydal, reakce byla zbytečně vyhrocená (v jednom  momentu vedení univerzity hrozilo podat na společnost trestní oznámení) a de facto takto „vyslala studentům a vyučujícím signál, že nejsou součástí této univerzity a nesmí to… […]

ZANECHAT ODPOVĚĎ