Přestože časopis sám je zaměřen na pražskou právnickou fakultu, nelze se uzavírat a opomíjet dění na fakultách ostatních. Přece jen se opuštěním bran naší alma mater stáváme součástí širší obce právnické, kde otázka, kdo z jaké fakulty je, hraje menší roli. A vzhledem k tomu, že pražsko-brněnské špičkování je tradiční stejně jako rivalita mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, není na škodu se také zajímat, co je nového v moravské metropoli.
Podobně jako v Praze před rokem se na sklonku loňského roku v Brně volil nový spectabilis, tedy děkan. Kandidáti byli dva: prvním byla Markéta Selucká, docentka na katedře občanského práva, a druhým Petr Mrkývka, docent na katedře finančního práva a proděkan pro rozvoj. Prosincová volba se nakonec musela konat ve dvou kolech, neboť oproti Akademickému senátu PF UK má jeho brněnský protějšek rovnost hlasů — deset studentů a deset učitelů. V prvním kole tak volba dopadla nerozhodně 10:10 a až druhé kolo vedlo ke zvolení docentky Selucké poměrem hlasů 11:9. Právě ale tento těsný výsledek vedl k velmi vášnivé reakci.
Špatný výsledek? Špatní volitelé!
Prvním otevřeným kritikem rozhodnutí senátu byl docent evropského práva Filip Křepelka. Ten výslovně studentským senátorům vyčetl ve svém otevřeném dopise volbu nezkušené děkanky, která postrádá osobní schopnosti nutné k úspěšnému vedení fakulty. Akademický senát pak označil za studentsko-asistentský a neschopný plnit svou úlohu. Jako odůvodnění uvedl, že v senátu nezasedá dostatek docentů a profesorů (i.e. nebyli zvoleni nebo nekandidovali). Takto nezkušený senát je pak příliš závislý na děkanovi. Řešením by podle docenta Křepelky mělo být snížení počtu zastoupených studentů na pouhou třetinu a vznik jakési docentsko-profesorské kurie.
Závěry docenta Křepelky jsou jistě velmi zajímavé, především vzhledem k tomu, že sám byl pět let předsedou akademického senátu a za tu dobu s takovou kritikou nepřišel. Osobně si nicméně myslím, že role senátu je právě o diskuzi mezi těmito tábory, jejichž vzájemné vyvažování vede k nalézání shody. Oslabení studentů nebo učitelů omezuje možnost shody a zároveň i její legitimitu. Nezkušenost studentů může kompenzovat pohled z druhé strany katedry, který často jeho tvůrcům odhaluje úplně neznámý svět způsobu poskytování vzdělání. I přes možný nesouhlas by tak měla být zachována slušnost debaty, jejíž účastníci jsou otevřeni argumentům svých kolegů a berou je při svém rozhodování v potaz. Umlčení jedné nebo druhé skupiny může vést jen k nepřátelství, dělení na my a oni, a rozklížení jednoty akademické obce.
Hledá se proděkan. Zn.: Rychle
Jako by toto nestačilo, v novém roce volbami obměněný senát vydal Selucké nesouhlasné stanovisko k personálnímu složení jejího kolegia. Kamenem úrazu se totiž stalo, že po bouřlivé→ reakci na její zvolení část kantorů vyhrožovala svou rezignací a zatím nejmenované děkance se nepodařilo z domácích učitelů složit reprezentativní kolegium. Docentka Selucká se tak musela vydat hledat své proděkany mimo fakultu, neboť jediný, kdo souhlasil se stát jejím proděkanem, byla vedoucí Ústavu dovednostní výuky a inovací studia doktorka Trávníčková. Další dva kandidáti, profesoři Marek a Jílek, sice v minulosti s fakultou byli spojeni, ale v současné době působí na soukromých vysokých školách. Posledním navrženým byl pak Zdeněk Kapitán z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Ani jeden z kandidátů nezískal ale souhlasné stanovisko senátu.
Argumentem proti budoucí děkance zůstává jen skutečnost, že není manažersky zkušená a nikdy nevedla žádný proděkanský rezort či katedru. Přesto ale byla platně zvolena a rektor Bek se vyjádřil pro její jmenování. Jediný, kdo by tedy mohl zvrátit jmenovací proces, je opět akademický senát, který by rozhodnutí svých předchůdců odvolal. Kritika způsobu volby je také slabá — volba je tajná, takže nelze říci, kdo jak hlasoval. Jakékoli dohady o studentské děkance jsou tedy liché a podle některých se jedná jen o účelové překrucování faktů. O to je ale větší škoda, že kantoři, kteří kandidátku podpořili ve volbě, se za ni nepostavili veřejně i později.
Nová děkanka, staré kolegium
Podle posledních informací došlo v Brně k dohodě mezi starým a novým vedením a fakulta bude pokračovat s novou děkankou a téměř stejným starým kolegiem stávající děkanky Rozehnalové. Tento krok snad ukončí pokračující anonymní kampaň proti akademickému senátu i nominované děkance.
Autor: Michal Říha