prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.
Narodil se v Praze, kde vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V rámci postgraduálního studia působil také rok na univerzitě v Oxfordu. Před zvolením do funkce děkana PF UK zastával post proděkana pro koncepci a rozvoj fakulty. Je ředitelem Ústavu právních dějin. V rámci své odborné a literární činnosti se věnuje anglickým, českým a československým právním dějinám.
Jaký pro Vás byl první rok ve funkci děkana? Překvapilo Vás něco?
Nejvíce mě překvapilo, jak rychle může rok uběhnout. Někdy je těžké za tuto dobu realizovat vše, co jste si předsevzali před nástupem do funkce. Stejně tak je překvapující vidět, jak fakulta funguje z komplexního pohledu, jaký má právě jen děkan. Nemyslel jsem si, že by to mohl být rozdíl oproti pohledu, který jsem měl jako proděkan.
Je něco z tohoto prvního roku, co považujete za úspěch?
Úspěchem je určitě vyřešení některých otázek ekonomického rázu. Z tohoto hlediska ten rok nebyl úplně snadný. Díky snížení počtu studentů magisterského studia, studentů CŽV i doktorandů, se zároveň snížil příjem fakulty. Přesto nakonec fakulta hospodařila s mírným ziskem.
Také jsme vyřešili i takové věci jako předání objektu Větrník do správy univerzity. Došlo i na vytvoření několika investičních záměrů - jako jsou nová okna či fasáda budovy PF.
Velmi pozitivně hodnotím sestavení kolegia děkana, byť jej provázelo několik peripetií. Došlo také k nastavení modelu kooperace mezi vedením fakulty a Akademickým senátem včetně studentů. Myslím, že díky tomu se dá mnoho věcí v Akademickém senátu prodiskutovat a případně následně i přijmout. Je to například i otázka eventuálního zrušení papírové formy indexů, kterou jsem se nakonec z mnoha důvodů rozhodl podpořit. Chápu, že pro studenty je to věc, která racionalizuje záležitosti spojené s tím, jak se evidují jejich studijní výsledky.
Snažili jsme se mimo jiné realizovat několik bodů z navrhovaného programu. Podařilo se oživit anketu hodnocení výuky studenty. Považoval bych to za úspěch i díky tomu, že studenti ukázali, že o tento způsob hodnocení mají zájem.
Neuvažuje fakulta pouze o dobrovolném hodnocení ankety? Spoustě studentů totiž vadí nutnost hodnotit, aby si mohli zapisovat předměty.
Chtěl bych říct, že bychom nyní rádi vyhodnotili zkušenosti spojené s anketou. Víme, že tohle je jedna z věcí, která se objevila v souvislosti s tím, jak by měla anketa vypadat. Uvažujeme nyní o přesunu hodnocení ještě před začátek zkouškového období, tak aby nedocházelo ke zkreslování například díky špatným výsledkům u zkoušek. Díky dostatečnému počtu zúčastněných můžeme díky relevantním datům nyní uvažovat o případných změnách.
Na základě nového způsobu přerozdělování peněz u univerzity by fakulta mohla získat o několik milionů méně. Jaké důsledky by takové snížení financí mohlo přinést?
Diskuse o rozpočtu proběhla na minulém Akademickém senátu. Z parametrů pro přerozdělování financí od univerzity vyplývá, že by fakulta neměla dostat výrazně méně prostředků, než dostala v minulém roce, ale vypadá to, že nedostane více. Nemáme přesná čísla, zatím pouze kvalifikovaný odhad.
Mohlo by jít až o 6 milionů korun?
Podle mě to není situace, která by reálně hrozila. Fakulta navíc ušetří náklady za objekt Větrník, který nás něco stál. Z hlediska provozních nákladů by se snížení financí nemělo fakulty dotknout. Mě jenom mrzí, že než by to byla nějaká ekonomická katastrofa, tak je to spíš otázka, že nebudou finanční prostředky navíc, které by umožnily dělat kroky k rozvoji fakulty. Díky tomu také patrně nebude možné dále snížit počet studentů fakulty, který tvoří jedno z klíčových kritérií pro financování ministerstvem. Nelze tedy snížit počet studentů o sto či jen o padesát, jak jsme původně plánovali.
Takže by tedy nemělo dojít například k propouštění či útlumu vědecké činnosti?
To určitě ne. Mezi kritérii pro přidělení financí spadají také kvalitativní výsledky vědecké činnosti.
Plánujete krom obnovení paternosteru zavést na fakultě nějaké další novinky?
V dubnu plánujeme udělat konferenci pro studenty a učitele, na níž by se diskutovaly dvě věci. Jednak otázka studentského hodnocení ankety, kdy už bychom měli mít nějaké výstupy. Druhým tématem by bylo prostředí na fakultě. Samozřejmě nás nedávno potěšil žebříček Hospodářských novin, v němž naše fakulta mezi těmi právnickými vyhrála. Na druhou stranu to nepřeceňujeme, například už kvůli diskutabilním kritériím. Zároveň byl ale zveřejněn také žebříček z pohledu studentů, kde se ukázala některá slabší místa, jako je právě prostředí fakulty. Chtěli bychom proto umožnit diskusi o tom, nakolik je fakulta „přátelská“ ke studentům a pokud nikoli, jak situaci zlepšit.
O Právnické fakultě se někdy mluví jako o zkostnatělé, což byl jeden z důvodů, proč někteří studenti vítali kandidáta na funkci děkana z prostředí mimo fakultu. Jak na tento názor pohlížíte?
Fakulta je poměrně velká, počet studentů do určité míry limituje možnosti vytvoření bližších vztahů mezi učitelem a studentem. Právnická fakulta patří určitě k těm konzervativnějším. Jsou určité důvody, proč se může takto jevit. Na druhou stranu si myslím, že fakultu tvoří konkrétní lidé, a to jak na straně učitelů, tak na straně studentů. Pokud se podíváme na některé vyučující, tak myslím, že u nich bychom jen těžko hledali výraz staromódní či zkostnatělí.
Je samozřejmě potřeba se postarat o to, abychom měli mladé docenty a mladší profesory, umožnit jim plnění univerzitou stanovených kritérií a lákat je k působení na fakultě.
Myslím ale, že to s tou naší právnickou fakultou není tak špatné, aby byla označena za zkostnatělou.
V současné době se hodně mluví o propojování praxe s akademickým vzděláním. Hodlá fakulta navázat spolupráci například s advokátními kancelářemi, i když se jedná o komerční prostředí?
V současné chvíli vedeme jednání s advokátní komorou. Původně jsme si mysleli, že bychom nějaký pilotní program mohli provést na jaře, ukázalo se ovšem, že to nebude tak jednoduché, právě kvůli nutnosti dosáhnout dohody s AK. Chtěli bychom, aby se jednalo o takové praxe, jejichž podmínky budou stanoveny po vzájemné dohodě. Část by měla být věnována přípravě na praxi, část samotné praxi se zpětnou vazbou. Cílem není, aby si student vybral jakoukoli advokátní kancelář, například svého rodinného příslušníka, kde by jen dostal potvrzení a následně kredity.
Když už jsme u té praxe - jak hodnotíte návrh Roberta Pelikána na zavedení dvouleté povinné praxe u soudů pro advokátní koncipienty?
Myslím, že to není úplně otázka, která by byla na pořadu dne. Zdá se mi dost obtížné namodelovat podmínky, tak aby advokátní koncipient působící v kancelářích či u advokáta vykonával povinně dva roky praxe na soudu. Samozřejmě, že by bylo dobré, kdyby budoucí advokáti dobře věděli, jak funguje justice, ale obávám se, že by to znamenalo změnu celého systému přípravy nejen budoucích advokátů, ale i soudců, a to nebude tak jednoduché prosadit.
Daří se Vám s funkcí děkana skloubit i Vaši ostatní odbornou a literární činnost?
Profesor Tomášek přišel, musím říct, s poměrně důležitou iniciativou ve vztahu k hodnocení vědecké činnosti a myslím, že ve vědě máme i eventuální rezervy pro získávání prostředků. Bylo by proto těžké říkat jiným, že mají také vědecky pracovat, kdybych to sám nedělal. Je jasné, že toho času je ale daleko méně. Člověk by si nicméně měl nechat nějaký čas na to, aby dělal i vědu, která patří k tomu být profesorem na vysoké škole.
Na čem v současné době pracujete?
Na konci února by měla vyjít publikace Jak odškodnit holokaust? vytvořená kolektivem v rámci projektu ministerstva kultury - NAKI. Publikace srovnává restituci majetku a odškodňování obětí holokaustu, zejména majetkových křivd, ve vybraných evropských státech.
Vyšla mi také knížka, která je edicí zápisů jednání čs. exilové vlády z roku 1943 a chystá se vydání zápisů z roku 1944. Největší radost mám ale asi z toho, že jsme se studenty dokončili projekt, který se věnoval politickým procesům padesátých let.
Specializujete se na anglické právní dějiny, československé právní dějiny a úzce pak na odboj za 2. sv. války. Co Vás na něm nejvíce fascinuje?
Musím říct, že poslední dobou jsem toto téma trochu zanedbal, snažil jsem se nalézt spíše nějaká další. Je to tak vždycky, když člověk čas od času potřebuje změnit, co dělal už hodně dlouhou dobu.
Díky již zmíněnému projektu NAKI, jenž se zabývá právním postavením menšin, jsem v poslední době začal zkoumat předválečný mezinárodní systém ochrany národnostních menšin - především z pohledu, jak velmoci, které původně tento systém podpořily, řešily po válce otázku národnostních menšin - návrhy na změnu hranic, výměny obyvatelstva či odsun.
Děkuji za rozhovor. Prozradil byste ještě, jak rád trávíte volný čas, pokud Vám ještě nějaký zbývá?
Nějaký volný čas mně občas zbude. To poté rád chodím na sportovní zápasy, což vyústilo i v můj zájem o sportovní právo. Zaujalo mě, že mnozí vnímají právo ve sportu jako cizorodý prvek. Když jsem byl mladší, tak jsem se snažil dělat sport aktivně. Hrál jsem fotbal na vesnici, stejně tak házenou. Jinak fandím Slávii, takže bohužel minulý i letošní rok nebyl zrovna příznivý. Ale to se, doufám, do budoucna vylepší.
