Sedmnáctý květen se stal dnem zármutku. V rámci pátého ročníku historicko-právní Juristické bojovky studenti práv vyměnili sbírky zákonů za vyšetřovací spisy.
Úderem desáté hodiny dopolední se členové jednotlivých týmů rozbíhají pro první indicie, jež vedou do temných zákoutí fakulty. Se sebedůvěrou Hercule Poirota kráčíme tmou přímo k nenápadně působícím dveřím místnosti č. 22. Otevírají se rukou sympatické paní, která si nás podezřívavě měří pohledem. Netrvá to ani deset minut přesvědčování, a my pečlivě posloucháme jakýsi vtip o rozhlasovém vysílání. Držíme se nápovědy a tajemné paní dáváme naše jediné sušenky. Loučíme se s vítězným úsměvem na rtech, načež slyšíme hlasité zacvaknutí zámku za našimi zády. Aha, tahle místnost neměla o bojovce ani tušení.
Po pár metrech v podzemním patře, o jedny sušenky a trochu víry v náš tým chudší, spatřujeme pološíleného patologa se zakrvácenou pilkou v ruce, jehož asistentce se při nabídce uřezání nám čehokoli lesknou oči. Výměnou za část mé snídaně dostáváme vyšetřovací spis. Fotky brutálně zavražděného pana děkana nás nenechávají chladnými. Naplněni hněvem na vraha v rychlosti plníme první bonusové úkoly — fotíme se s cizím týmem, hrajeme piškvorky s vyučujícími, vychutnáváme si nechápající, až lehce znechucené pohledy kolemjdoucích, když se jich tážeme, zda by někdo neměl zájem o náš kolík, který máme za úkol vyměnit.
V získaném diáři pana děkana zjišťujeme, že bylo naplánováno setkání s notářem Mgr. Neubauerem. Neváháme a vydáváme se za ním do kanceláře. Do rukou se nám dostává poslední vůle zavražděného. Indicie nás vedou na vyšehradský hřbitov, poslední místo odpočinku Smetany, Dvořáka a Antonína Randy. V rychlosti plníme veškeré úkoly a co nejrychleji — v dostatečné vzdálenosti od hřbitova — točíme propagační klip na „Pelikánův“ návrh (ano, i za tohle byly body).
Při návratu na fakultu objevujeme ústřižek vydání Paragrafu, na němž je předestřena možnost zrušení výuky Římského práva podpořená děkanem. Motiv bychom tedy měli! Již dříve získaný strohý popis vraha navíc sedí na profesora Skřejpka. Jasný rozsudek nám zdrží nález fotografie pana děkana s panem doktorem Antošem. Dámská část týmu rezolutně odmítá spojitost pana doktora s vraždou. Otisk prstu z místa činu jim věru dává za pravdu — za vraha označujeme správně profesora Skřejpka.
Vyhlášení výsledků se zúčastnil i znovuoživený pan děkan, jenž oznámil konečné pořadí, přičemž samostatně byly ohodnoceny nejlepší dobré skutky a básničky. První místo obsadil KPDteam, následoval ho Penguin gang, trojici uzavřely Umrlčí pasy. V závěru byla dokonce za 1.050,— Kč vydražena smrtící zbraň (kuchyňský nůž) společně s krvavou košilí oběti a knihou pana děkana dle vlastního výběru. Výtěžek, poskytnutý týmem Troglodyti, se využije na rekonstrukci páternosteru.