Když jsem poprvé viděla budovu naší fakulty, zapůsobila na mě jako nezajímavá, oprýskaná budova s šedou omítkou. O to více jsem byla překvapená, když jsem vstoupila dovnitř a rozevřelo se mi nádherné mramorové atrium. Ona dekorativnost pro mě nebyla rozdílná jen v porovnání s funkcionalistickým „kvádrem“ mého gymnázia, ale i v kontrastu s jinými fakultami, které jsem měla možnost navštívit. Až později jsem zjistila, že právě Právnická fakulta patří k těm nejvýznamnějším počinům české architektury.
Autorem návrhu budovy je Jan Kotěra , jeden z našich předních architektů první poloviny dvacátého století. Jakožto žák Otto Wagnera a učitel Josefa Gočára se Kotěra zapsal do historie jako jedna z těch osobností, která svého času významně přispěla ke slávě a uznání české architektury. Kotěra byl nejdříve ovlivněn vídeňskou secesí (Peterkův dům na Václavském náměstí), později kubismem (Mozarteum v Jungmannově ulici), až se nakonec dostal ke svému vrcholnému období, ve kterém omezil míru dekorativnosti a přidal prostornost a prosvětlenost. Právě v této době vznikl návrh Právnické fakulty . Celá koncepce navazovala na Kotěrovo pojetí královehradeckého muzea, a jakožto muzeum byla fakulta architektonicky koncipována. To zahrnovalo kupoli, reliéfy či sochy umístěné do průčelí a ve výklencích. Vzniklo několik návrhů a jeden z nich byl dokonce zamítnut samotným následníkem trůnu, Františkem Ferdinandem d´Este. Zrcadlově naproti české právnické fakultě měla stát právnická fakulta německá, kterou připravoval architekt Josef Zasche. Nakonec ale byla veškerá stavba odložena kvůli první světové válce. Návrh ožil až po jejím konci, tentokrát už bez nutnosti budovy německé fakulty, a výstavba se realizovala v roce 1920. Jejího dokončení se ale Jan Kotěra již nedožil. Práci převzal architekt Ladislav Machoň, který odmítl Kotěrův původní návrh přepracovat. Z tohoto důvodu nebyla plně dokončena výzdoba, například atrium mělo být zdobeno sochami, velkou aulu měla zase zdobit mozaika popisující vývoj právnické profese od Maxe Švabinského. O nedokončenosti budovy svědčí také nevyužité rozsáhlé sklepení, či podkroví, které bylo na začátku 21. století přestavěno na další patro. Další zajímavostí je půdorys nepravidelného lichoběžníku - budova svým tvarem částečně kopíruje břeh řeky. Na závěr bych ještě dodala, že se na fakultě kdysi nacházela Myslbekova socha „Oddanost“, nicméně dnes ji již v budově nenalezneme.
